Andrea Rubešová

30. ledna 2010 v 16:26 | Lejdynka
Ahojky lidi, tak jelikož nemám zrovna tohle kam uložit, tak to sem dávám:

Zdroj: www.velmikrehkevztahy.cz

A najednou já zas - pokolikáté v životě - přehodnocuji svoje dřívější názory na sebe i na svět kolem. Dneska už bych se nesmála, dneska jsem, ať si to přiznávám ráda nebo nerada, asi zamilovaná. Musím si dávat hodně pozor, abych to nedávala najevo, bláznivě jako malá holka - to už by asi se směšností nehraničilo, to by byla groteska na druhou. Ale není, kdepak.
Andrejka se umí ovládat! Mám chuť se smát do hrsti, jak se to moje sebeovládání nelíbí Jakubovi. Ale musí si zvyknout.
Dalo se čekat, že Petrovi nebude po chuti nápad postrčit Jakuba nahoru a dát mu na starosti jak Filipův rozvod, tak i celou kauzu se zatčením, ale to se poddá - Petr je profesionál a sám dobře ví, že Jakub je doopravdy dobrý. Ale stejně budu chtít, aby mi to Jakoubek dokazoval, znovu a znovu. S naším vztahem to nakonec půjde stejně do ztracena, dřív nebo později, ale než se to stane, vycepuju z něj absolutní jedničku. To, že je navíc krásnej chlap, mu u soudů spíš pomůže, stejně je to samá soudkyně, tak ať využívá svoje výhody od přírody - já to nakonec používám také, ne?

Nemůžu s rozepisovat, času je málo a den ode dne méně - teď se musím podívat na to, co by se dalo dělat s pomocí nadace - aby mě pan inženýr nemohl zaskočit nějakou kulišárnou; snad si ten Robert nemyslí, že mě nějak převeze? Ale všechno to stojí čas. Spoustu času, a když se člověk potřebuje pořád udržovat na úrovni doby i informačně, protože nakonec nejvíc se dá věřit jen sobě samotné, je to honička ještě větší. Ale právě u toho jsem si uvědomila, že to nakonec bylo také správné rozhodnutí - myslím začít si s Jakubem. No vážně - takové kvantum energie, co mi dodal tenhle vztah, to už jsem nezažila pěkně dlouho. Takže jsi zas dobrá, Andreo, nemusíš o sobě pochybovat ani trochu! Čas jsme neobelstili, opravdu si nelžu do kapsy, ale znovu jsme uzavřeli dohodu. Já tomu věřím, vážně - dostala jsem další etapu života jakoby navíc, teď, když jsem v tom nejlepším věku, jaký si žena umí představit. A jsem ráda, že jsem se naučila rozumět lidem a tím i sobě - a rozpoznat šanci a umět si ji užít. Nakonec - vždyť si to zatraceně zasloužím!

Andrea
No co!? Líbí se mi, a co má být? Protože je chytrý, pracovitý, chová se skvěle, ale pořád jako chlap a je do mě blázen! Co je komu do toho, že je o hodně mladší? Nikomu nejsem za svoje chování v soukromí zodpovědná, jen sobě! Také nikomu nemluvím do jeho milenek a milenců, do toho kdo si koho vzal a s jakým věkovým odstupem, tak mám snad nárok i já na to, aby mě každý nechal být.

Samozřejmě že nejsem naivní a vím, že řečem se nedá zabránit a nemá smysl se nad tím rozčilovat - konec konců tohle není žádné rozčilování. Jen konstatuji, že do mého privátního a milostného života nikomu nic není!

Jiřinky je mi líto, mám o ni strach jako snad každý o mámu. A je mi líto i nás - nevím, jak se s tím naše rodinné zoo vyrovná, co to udělá s tátou a s ostatními. Stačí už, že musíme s Ivanou obě na prohlídky, že se máma chová, jako by to byl jen její problém a to, jak nechce žádnou účast, to je až nenormální - jenže co já vím, jak bych reagovala já? Nebo - snad ne, ale kdyby - jak budu reagovat!! A právě i z toho důvodu - co je komu do toho s kým se líbám. Nebo s kým spím! Navíc s Jakubem jsem nespala... Zatím. Ale nejde přece jen o něj - jsou tu i jiné možnosti. Rozhodně ještě nejsem ani z téhle hry venku, ještě dlouho ne!

Filípek maluje jako o život, to jsem ráda, že jsem se neblamovala. A taky že je opravdu velký malíř, že to nebyla žádná bublina - a že trochu pije, no co? On zas přestane, už se mu to povedlo jednou, tak proč ne podruhé - a vůbec, bůh ví, kolik toho vypije doopravdy, asi nic moc. Spíš se toho moc napovídá... Kristýnka si snad dala říct, alespoň jsem toho jejího Maxe od posledně už v domě nezaznamenala. Ale jestli mu zas někdo půjde na ruku, budu muset být nepříjemná, to určitě. Snad ale už Týna dostává rozum.
Andrea
Žijeme v morálním blahobytu: téměř každý má dvojí morálku, napsal prý Gabriel Laub. V tom případě patřím k těm chudým - já mám morálku jen jednu. A rozhodně se nebudu podbízet nikomu, přátelům, ani nepřátelům. Chtěla jsem docentovi naznačit - a měl to vědět první - že jsem to přece jen byla já, kdo zaplatil za převoz jeho syna k nám, kdo mu de facto zachránil život. Měl právo to vědět, ale neměl právo na to, abych ho přesvědčovala. Protože jsem to neudělala kvůli němu, ale právě jen a jen kvůli mladému Ludvíkovi. Už jsem to ostatně řekla - doktor Ludvík Strnad mladší mi zachránil dceru, já jsem teď měla možnost mu to splatit. To, co jsem nechtěla, totiž informovat o tom jeho otce, který se neuměl k prostředkům na převoz dostat, jsem nakonec - navíc - stejně udělala. Informovala jsem ho, aby nemusel být všem pro smích, až to přijde ve známost...

Pravda ale také je, že pana docenta znám příliš dobře na to, abych si tohle myslela i já sama; v nejhlubší hloubi duše jsem celou dobu věděla, že to jako informaci nepřijme a toho idiota ze sebe nakonec udělá. A už je to tady - navíc, pokud se nepletu (a já se většinou nepletu), se tak synovi, myslím Ludvíkovi, nepřiblíží ani o kousek, právě naopak. Je mi líto, že Strnádek, jak mu tady každý říká, se už asi k chirurgii nevrátí, ale není mi líto, že se jeho otec díky jeho neštěstí ztrapní. Doufám, že už definitivně! Mladý Jakub Karásek se mi líbí, také proto jsem ho na stopu té docentovy lumpárny nasadila. Musí mi zjistit, zda je možné, aby mi něco podával, aby mě něčím otrávil - nejspíš mě nechtěl přímo zabít, na to je ještě navíc zbabělec! Ale určitě mě chtěl nadlouho dostat mimo hru, možná vyděsit, abych se stáhla, abych nechodila do práce a neviděla mu na prsty - ale to se dost šeredně spletl. A já ho dostanu.
.
Trochu hloupé je to s Filipem - možná jsem neměla tak jednoznačně... Ale co, to se vždycky dá řešit. Co mi je pořád přece jen líto je to, že jsem čím dál tím víc sama. Nikdy bych tomu nevěřila, ale je to tak. On každý vidí jen jak jsem tvrdá, ale nevidí, kolik jednotlivých zklamání z nejrůznějších jednání s lidmi každý den zažívám, kolikrát se zklamu, jak se téměř ve sto procentech případů nevyplatí lidem věřit a nikdy spoléhat na jejich sliby, zvlášť když jsou v nouzi a něco potřebují - to pak každý slíbí všechno, ale jakmile je z problému venku, zapomene na všechno. Naopak často namísto vděčnosti - a bůhví, že ji nečekám, ale byla by to většinou i slušnost - vás lidi začnou spíš nenávidět. Jako někoho, kdo byl svědkem jejich slabosti... Také proto nerada lidem pomáhám - myslím, že to je přílišný zásah do soukromí. Pomáhat smíme jen těm svým - a pak asi spíš inkognito, aby lidé nevěděli. Nepotřebuji vděčnost od nikoho, já sama také nechci být za nic vděčná. Proto nezůstávám dlužná, proto od nikoho nechci laskavosti - stačí, když si bude každý plnit povinnosti a chovat se slušně: svůj svět si už ochráním sama.
Andrea
Filip a jeho rodina, jeho duševní zdraví jsou teď nejpřednější. To si musím pořád říkat, a nechat si zajít chuť konečně zašlápnout toho mizeru Oskara do země! Převezmu k sobě jeho peníze a tak bude moci být klidný i co se rozvodu týče - Simona je druhý takový hmyz, který nemá právo na existenci - přinejmenším ne na existenci na účet Rubešových! Jak si může myslet, že tenhle boj vyhraje? Se svým plyšákem Wagnerem ať si cvičí jak chce, ale lidi pod mou ochranou musí být před ní a jí podobnými v bezpečí!
Byla jsem na policii, mluvila jsem tam s tím Vaškem - nějak se taky točil kolem Ivany... Nebo se pletu? Myslím, že jeho bratr u Ivany bydlí, to ano. No, a tenhle mladím mě poslouchal, ale myslel si určitě něco jiného. Nejspíš jsem ho tak docela nepřesvědčila - ale jak by si vůbec někdo mohl myslet, že náš Filípek by byl něčeho takového jako vraždy vůbec schopný?? On přece už ani nepije - nebo jestli, tak jednou, tu noc... No dobře, ale jaký by měl vůbec důvod? Prověřují ti policajti vůbec Hartlovu ženu, Danielu? Vědí - vlastně ano, vědí, že po něm má dostat pojistku, a dost velkou; copak to není proboha dost pádný důvod?
Dost, Andreo, žádné fňukání ti nepomůže, musíš něco dělat. Stejně je to jen a jen na tobě, jako bys to nevěděla.
Hm, ale až to skončí, ocení to vůbec někdo? Nebo zas na mě budou jen zahlížet jako na tu drsnou, tu zlou, tu nepohodlnou Andreu! V rodině, ve firmě, všude se člověk snaží dělat to nejlepší, co je pro všechny prospěšné - jistě, někdy to bolí, někdy i dost... Nechci vděk, nepočítám s ním, ale přinejmenším spravedlnost v postojích těch nejbližších si snad zasloužím?!
Andrea
Proč nemůžu hýbat rukama?! Co to do mě napíchali za jehly?! Stojím někomu, nota bene ve svojí nemocnici, vůbec za slovo, za nějakou informaci? To vypadá, jako že pacient má právo doopravdy nejvýš tak mlčet a poslouchat moudra doktorů. Že mi to udělá i Lukáš - najednou je jiný, když je v bílém, v plášti a s odznaky doktorské moci, že by opravdu pocit Boha? - to mi vážně vadí. Jen kdyby mi nebylo tak slabo, špatně - a hlavně vědět co mi je! Copak celá ta velká nemocnice nemá kapacitu na to zjistit, co člověku je, dokonce ani když jde o šéfa!?
.
No prosím - neví! Oni nic nevědí, možná mi nic není, třeba jen tak předstírám!! Proboha proč bych to dělala? Proč bych se tady nechala okukovat doktory a sestrami, proč bych se nesebrala a nešla domů? Kristýnka se bojí - ráno prý jsem zase kašlala krev… Já to zaspala, ale ona má strach - moje dcera o mě má strach! Ale já se také bojím. Možná poprvé v životě, ale bojím se, že nemoc nebo co to je může být silnější než já, silnější než celá nemocnice. Prý od kouření - houby! Co lidí kouří a krev nekašlou! Pozůstatek po operaci - dva roky? Nesmysl, tak dlouho se nehojí nic. Takže si na mě vymysleli psychiku, když si nevědí rady, prý psychosomatická reakce. U mě! Copak mě nezná, alespoň ten Lukáš, že si tohle může myslet? Jen kdybych nebyla taková slabá - to je nesnesitelný pocit!

Docent, který mě tak vyprovokoval, se někdy teď žení. Někdo to tady povídal… Tak to mu opravdu přeju, cožpak o to. O třicet let mladší žena - dřív nebo později se mi odklidí z cesty sám, jen teď přežít a dát se dohromady! A určitě jim nepůjdu z cesty! Co si myslí, aby mě chtěl někdo přesouvat na internu?! Už abych byla pryč, potřebuji dělat…!

Andrea
Nechci o tom mluvit, jak to všechno začalo. Nemá to smysl, je to pryč, já jsem se poučila. A to je nakonec na každé negativní zkušenosti to nejdůležitější - jestli se poučíš! A soukromě o mně stačí: tč. rozvedená, vlastně sama, bez chlapa - ale ono je to snazší z mnoha ohledů: není zapotřebí pořád poslouchat nějaké jejich poučování nebo řeči typu "já bych to udělal, řekl, bral tak a tak..." Že je to lepší kvůli dítěti? Když vyrůstá? Tak to je dobrý vtip - ukažte mi chlapa, který je u nějaké pro dítě důležité chvíle? Který něco zařídí! Je s ním, když je nemocné, potřebuje podporu, stýská se mu - žádný. Nebo já ho neznám! A ve firmě jsou chlapi pro schopnou ženskou - pokud už něco opravdu umějí - spíš nebezpečí. Bojí se a pak jsou ochotni i k podrazům, které by si na sebe vzájemně nedovolili. Chyběl by jim pocit, že hrají "fair play" - ale vůči ženské to nikde nepodepsali, že budou féroví. Tak co!
.
Měli jsme rodinnou firmu, ale když začaly potíže, ostatní nedali na mou radu a za investora vzali tátova kamaráda. Kdejakou zásadu bezpečnosti jsme porušili, vydali se jim všanc, pak jsem musela z vedení firmy odejít, protože se investorům nelíbil můj styl řízení! Mezitím mi ale vyrůstala dcera a já na ni neměla ani tolik času, abych ji občas pohladila - jenže když se to všechno děje, všechno se na vás hrne a občas máte pocit, že už se ani nenadechnete. Manžel byl taky k ničemu, jenže nechtěl spolupracovat, pořád jen nemocnice, ordinace, sál - anesteziolog prý je šlechta mezi doktory! To říkal, ale mezitím se zahazoval s kdejakou sestřičkou a sváděl svou neochotu dělat mi doprovod na společenské akce tím, že má noční služby. Služby, blablabla...! Jen zástěrka pro sukničkaření, ale s Kristýnou být doma když já jsem nemohla, to by pána ubylo. A coury z nemocnice ho potřebovaly víc - nakonec už to tak dál nešlo a rozvedla jsem se. I když pánbůh ví, že jsem to nechtěla. Tedy - ještě tehdy nechtěla, jinak ten vztah byl stejně bez perspektivy. A dělat ze sebe šaška taky nemám zapotřebí.

Neminuly mě žádné problémy ostatních - sourozencům jsem pomáhala co to šlo, ale nešlo to zdaleka vždycky a už vůbec ne snadno - snad nejhorší sourozeneckou facku jsem dostala, když sestra Ivana spala se stejným chlapem jako já. Ale že by to bylo to nejhorší soukromé peklíčko, to určitě nebylo. Nakonec žádný chlap, dokonce ani Lukáš, není nenahraditelný - ale po tomhle mi bylo doopravdy smutno. Je to takové hořké zadostiučinění, když se pak znovu rozdají karty a najednou máte fullhand a rozhodujete. A ten, kdo vám ublížil, je závislý na vašem úsudku - jenže zrovna tohle si já neužívám, protože soukromí do řízení firmy, ať je to co chce, prostě nepatří!

Vím, přeskakuji celé etapy, léta života a mezníky, které v době své nejvyšší důležitosti otřásaly nejen mým životem, ale existencí celé rodiny. Vynechávám možná podvědomě momenty, které bolí dodnes - třeba když jsem si vzala Skálu. Jo, ´toho Skálu´, za manžela. No co, každý občas chybuje - vydrželo to osm měsíců, ale věděla jsem mnohem dřív, že to byla chyba z rodu opravdu velkých a zbytečných. Stálo mě to spoustu sil, ale zas jsem si některé věci ujasnila. A naučila - třeba že chlapy je zbytečné brát příliš vážně, oni to udělají za vás.

Na co také bych nejraděj nemyslela, ale občas se mi vrací jako největší úzkost, to je - snad už za mnou - období Kristýnka a drogy. Ne, nebrala je, ale copak dealerství je lepší? Jak je možné, že si moje holčička, které bych dala všechno na světě, potřebovala kupovat kamarády? To jsou ovšem geny prvního muže, ten flákač a lenoch v ní, ale proč mi to dělala? A dělá - protože ona doteď (to už má za sebou první zkušenost manželství, nakonec dodělala školu a tak), doteď mi dělá snad natruc kdejakou schválnost. Ve firmě, která nám už patří jen částečně, ale přece jen, se předvádí jako úplně neschopná, nechce nebo neumí rozeznat, co je podstatné, zahazuje se s nýmandy a hlavně - nemá ani v nejmenším snahu vyniknout, být lepší než ostatní - být po mně! Ale já ji donutím, po dobrém nebo po zlém!!

Kosmetiku, kterou jsem měla s Ivanou a Simonou, snad ani nebudu zmiňovat. I když - teprve tam jsem opravdu poznala Simonu a musím dát za pravdu Adamovi, i když zrovna on tu pravdu většinou neměl: tahle ženská je bezmezně zlá. Ale s chlapama to umí - a dobře jim tak, když ze sebe blbce dělat chtějí! Ze mě ho Simonka neudělala ani náhodou. Na její defraudace, úplně směšně maskované, bych přišla i ve spánku, a dostat z ní peníze zpět se nakonec taky podařilo. Nechám na jiných, aby si pro sebe vzali díl viny za chyby při tanečcích kolem dědictví - škoda, že se mi nepodařilo ani napodruhé prodat PG Amíkům. Toho jediného doopravdy lituji. Mohli jsme se zbavit Skálů (ti už jsou v naší firmě dva, a další je jejich příbuzný Viktor) a - ale to je jedno. Že jsem měla jednoho za manžela a oba mladé na chvíli za milence? No a co? Po nikom jsem nechtěla, aby to bral za mě - vždycky šlo a jde o moje peníze, moji pověst a pachuť na mém patře!

Fakt je, že jsem se jednu chvíli musela bát o život. Dokonce mě jedna bláznivá holka postřelila - a zas to bylo tak trochu teatrální a trochu smůla a hodně mojí viny - bohužel občas podcením nebezpečí. Ale dobře to dopadlo, vlny na hladině se uklidnily, privatizovala jsem nemocnici, jenže nemohla jsem do toho jít sama. A znovu je to stejné - bože, jak já to znám a jak už mě to nudí a zmáhá! Proč si kdejaký docent myslí, že desítky známých na ministerstvech, bývalých partajníků a tunelářů, zkorumpovaných politiků a bůhví jakých existencí, kterým všem tyká, ho kvalifikují na schopného manažera?! Ale nedá se nic dělat, musíš se s tím, Andreo, vyrovnat. Stejně jako se vším, co předcházelo. A smířit se s tím, že jeden právník, i když je sebelepší, je proti tomu šlendriánu málo, že proti spiknutí neschopných závistivců bude těžké se jen udržet, natož pak zvítězit. Že mít vedle sebe na jedné straně zlého a zákeřného intrikána, manipulátora a našeptavače, co se neštítí žádné špinavosti, a jako druhého nejbližšího ve funkci člověka, pro kterého prosazování příbuzných je alfou a omegou života - to je zlý sen každého manažera... ale nedá se opravdu nic dělat. Dala ses na vojnu, tak bojuj! A nedělej si hlavu z toho, že tu a tam šlápneš vedle, tu a tam si půjčíš a použiješ cizího chlapa. Oni to dělají s námi stejně - tedy s nimi, s těmi z nás, které ze sebe ty chudinky zneužívané dělat chtějí! A mezi takové určitě já nepatřím. - Jen kdyby mi nebylo občas tak těžko. Jako by mě nechtěl tak úplně poslouchat mozek, nebo spíš ta jeho část, která řídí hladké svalstvo... Asi budu spát. Ale ve stoje...? To přece... musím si někde sednout...
  • Věk: 35
  • Národnost: česká
  • Rodinný stav: dvakrát rozvedená, v současnosti sama
  • Profesní minulost: topmanažerka, která profesně vyrostla v rodinné firmě Premier Glass, nyní ředitelka nemocnice, která chce získat většinový podíl
  • Děti: dcera Kristýna
  • Zvláštní znamení: cílevědomá až k sebezničení, dokonalá organizátorka, která ale je ke všem tvrdá - stejně jako k sobě. Když něco chce, nemyslí si, že účel nesvětí prostředky…
Ať mi nikdo netvrdí, že něco nejde! Stačí chtít, mít vizi a cíl a nebýt líný. Většina lidí jsou lenoši, muži navíc jsou snadno, až směšně snadno manipulovatelní. Dokonce jim to dělá dobře, když je cílevědomá žena řídí - objektivně určitě. Ale když jsem chtěla takhle pomoci svému prvnímu muži, ukázal se jako slaboch - ale abych mu nekřivdila. Nakonec nebyl tak strašný a měl mě rád. To ten alkohol. Škoda. Alespoň že máme Kristýnku, ta snad vezme rozum do hrsti a na toho Maxe se konečně vykašle. Když si vzpomenu, jaké s ní bylo trápení, teď je to mnohem lepší. Snad si nezačne s mladým Kratochvílem, to by byl teda trapas. Že by se opakovala rodinná historie?

Milenci? No, byli nějací, ale potkat skutečného mužského, to bych konečně potřebovala! Už žádné playboye, děvkaře, slabochy a zajíčky. Ten Jakub byl ke konci tak otravný. Zato když potkám Alexe, podlomí se mi kolena. Že by to byl on, na kterého tak dlouho čekám? Čerstvě rozvedený, žádná nula, a moc se mu líbím…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama